Diagnostika Ř.J.

Diagnostika Ř.J.
Provádíme základní diagnostiku řídících jednotek včetně vyčtení chybných kódů.
 
 

S nástupem řízení motorů řídícími jednotkami místo karburátorů začala v podstatě i éra autodiagnostiky motorů. Úplně první řídící jednotky (ŘJ) neuměly téměř nic, jen pomocí TTL logiky řídily podle údajů z čidel dobu vstřiku. Postupem času ŘJ přebíraly stále větší díl řízení motoru, od vstřikování přes řízení předstihu apod. Začala se používat první autodiagnostika tzv. "vyblikání", řídící jednotky začaly být adaptabilní, tj. že se dokáží přizpůsobit motoru a volit pro něj nejoptimálnější podmínky až do dnešní doby, kdy v nových vozech je několik řídících jednotek propojených mezi sebou (can-bus).

Dnešní autodiagnostika už se ovšem netýká jen motorového managementu; diagnostikují se i airbagy, imobilizéry, klimatizace, servořízení, abs a další stabilizační systémy, ale i centrální zamykání, el. stahování oken a mnoho dalšího.Autodiagnostika se také postupem času stává dostupnější nejen pro menší servisy, ale i pro soukromé osoby,

Sériová autodiagnostika

Sériová diagnostika je nejrozšířenější typ autodiagnostiky a také umožňuje více funkcí. Sériovou diagnostikou rozumíme napojení testeru (dnes nejčastěji běžného notebooku, dříve se ovšem používaly - a ve značkových servisech stále mnohde používají - speciální testery) k řídící jednotce pomocí konektoru (dnes už používá většina automobilek připojení dle normy OBD2) umístěného nejčastěji v interiéru vozidla (u starších vozů naopak v motorovém prostoru). Sériová diagnostika umožňuje - narozdíl od diagnostiky paralelní - přečíst paměť závad, vymazat ji, vyresetovat ŘJ do továrního nastavení, nastavovat jednotlivé hodnoty např. otáčky volnoběhu, škrtící klapku apod, umožňuje také provádět test akčních členů a mnoho dalšího. Existuje mnoho software pro komunikaci s ŘJ, od jednoduchých po maximálně vybavené, některé jsou určeny jen pro jednu značku automobilu, jiné zase zvládají značek více. Existuje taky spousta převodníků (interface) k propojení sériového portu počítače s vozidlem, od jednoduchých, které obsahují pouze dva tranzistory a pár pasivních součástek, přes převodníky s optočleny až po složité převodníky s procesory, případně i speciální karty (např. KTS od Bosche). Více o sériové diagnostice najdete dále na tomto webu.

Paralelní autodiagnostika

Paralelní diagnostika je v podstatě přímé čtení hodnot z jednotlivých čidel a komponentů motoru (např.) na pinech řídící jednotky. Ke čtení v domácích podmínkách postačí většinou multimetr, případně osciloskop. Servisy, které disponují zařízením na paralelní diagnostiku, používají speciální (a taky velice drahé) testery, které se připojují mezikusem, který se zapojí mezi řídící jednotku a kabeláž ve voze. Nevýhodou paralelní diagnostiky je, že neumožňuje vyčíst a vymazat paměť závad, nelze nastavovat parametry řídící jednotky, nelze programovat imobilizér apod. Proto se paralelní diagnostikování (mimo servisy vybavené drahými testery) používá mnohem méně, nežli sériové. Paralelní diagnostiku multimetrem či osciloskopem můžeme využít k diagnostice sériové, zejména při hledání specifických závad, či u starších nebo exotických vozů, které je problém či vůbec nelze napojit na diagnostiku sériovou.

Prevzato ze serveru https://auto-diagnostika.com/